Chcete-li zanechat vzkaz, učiňte tak zde - VZKAZY .

V červenci roku 2004 jsem se vydal na dlouhou cestu dálným východem. Z Pekingu má cesta vedla přes centrální tibeto-čínské oblasti až na západ země do provincie Xinjiang, která se stejně jako Tibet proti své vůli dostala pod nadvládu Číny. Celý název této provincie zní "Ujgurská autonomní republika Východní Turkestán" a ujgurové - původní obyvatelé této oblasti se tak postupně stali cizinci ve vlastní zemi. Cestoval jsem zcela sám, pouze s batohem na zádech a fotoaparátem v ruce. Dopravoval jsem se místními dopravními prostředky, stravoval se s místními a přespával v těch nejlevnějších zařízeních. Zkrátka jsem "žil" s místním lidem. Cesta byla dlouhá a mimořádně náročná. Svou kulturou, jazykem, tradicemi i náboženstvím se Čína výrazně odlišuje od celého zbytku světa. Proto i cestování touto zemí vyžaduje notnou dávku trpělivosti, odvahy, pokory a především optimismu i v těch nejsvízelnějších situacích, do nichž se člověk může velmi snadno dostat vzhledem k faktu, že nerozumí nikomu a ničemu kolem sebe.